kosťožrout Číba

Spousta lidí pořád vidí ve svém mazlíčkovi vlka. Je pár plemen, ve kterých se tento divoký předek skutečně z nějaké části vyskytuje, ale psíci typu jorkšír, čivava, pudl, ale i velká plemena jako doga, labrador, a podobně, mají k vlkovi asi stejně daleko, jako my k neandrtálcům a jejich zažívací a stravovací systém je na tom taktéž  :)

Pokud si tedy i Vy v hlavě dokola kladete otázku, jestli psům kosti patří, nebo nepatří, máme pro Vás jeden z mnoha případů toho, co se Vašemu drahouškovi může stát…

Číba je 8 letý malý pudlík, který svým sourozencům z řad větších plemen ukradl něco málo z dobrot, které dostávají od pánečků. A byly to kosti, samozřejmě. To, co je pro jednoho dobrota, kterou relativně bez problému zpracuje, požvýká, rozžvýká a v lepším případě i v pohodě stráví, se pro jiného může stát velkým problémem. A to je i případ tohohle malého divocha.

Číba přestal baštit, byl čím dál tím smutnější a apatičtější. Asi 3 dny po té, co se nic nelepšilo, spíš horšilo, se objevil u nás. Započali jsme klasické vyšetření. Hned po rentgenu jsme ale měli jasno. Kost! Tu se Číbovi bohužel povedlo jen spolknout, uvízla mu v jícnu… Což je opravdu veliký problém, protože jícen vede hrudníkem a v hrudníku končí legrace. Pejska jsme stabilizovali infuzemi, dostal léky proti bolesti, antibiotika a poté šel na sál.

Nejdříve jsme měli v plánu prozkoumat jícen endoskopem v naději, že se nám kost povede vytáhnout. Začalo to slibně. Vytáhli jsme něco málo z toho, co se psík pokusil zbaštit po té osudné kosti, na té to ale jen uvízlo. Možná se tím trochu posunula hlouběji, ale nic víc. Když jsme se dostali až ke kosti, bylo jasné, že tudy to nepůjde. Bylo tedy nutné přejít k hrudní operaci! Kost byla veliká, rozhodně nikdo z nás nechápal, jak se to tomu malému nebožákovi povedlo spolknout něco takového! Hrudní operace jsou vždy velmi rizikové, je potřeba správná ventilace do plic, které se musí „utlačit“, aby bylo možné se přes ně dostat k jícnu. Jen jsme doufali, že kost v hrudníku nic neporanila. Byl to celý obratel. Neskutečné! Největší komplikací se zatím zdál fakt, že jak obrovská kost tlačila na stěny jícnu, porušilo se jeho krvení a tak začal nekrotizovat – odumírat. Bylo velmi složité vše sešít k sobě a nikdo z nás přesně netušil, jaká šance na zhojení jícnu v tak špatném stavu bude.

Ale Číba spal výborně a zdál se být bojovníkem. Zavedli jsme mu po hrudních operacích nutný drén, který slouží k odsávání případného výpotku, který jsme v takto infikovaném terénu víc než očekávali, a plynu. Dál bylo potřeba mu zavést nasopharyngeální sondu, což je hadička, která vede nosem do žaludku a slouží ke krmení, protože se zašitým jícnem nebylo možné, aby Číba přijímal stravu normální formou. Jícen potřeboval několika denní klid na zhojení se, pokud toho bude schopný.

Číba byl úžasný pacient. Po operaci se probral a byl strašně statečný. Nebrečel, nechal se ošetřovat, dokonale spolupracoval a nebyl s ním nejmenší problém. Jako zázrakem se zákrok nijak nezkomplikoval, hrudník se mu neplnil žádným výpotkem a jícen se mohl hojit. Když jsme ho po 5 dnech se sondou začali rozkrmovat normální cestou, krve by se v nás nedořezal. Číba skutečně zabojoval, s chutí se najedl, nezvracel. Jícen se nad očekávání zhojil.

Je to další z neskutečných příběhů, Číba je doma u svých páníčků a krom vyholeného hrudníku a hlavy, což mu postupně zarůstá, na něm nepoznáte nic z těch hrůz, které má za sebou.

Upřímně doufáme, že si aspoň on, už nikdy, na kostičkách nepochutná a Vy se nad tím doma také zamyslete ;)

Copyright © FamilyVET, 607 776 280, svobodova@familyvet.cz

OP WEB s.r.o. | Tvroba internetových stránek a eshopů